Ve dnech 19. – 21. prosince 2022 se studenti druhého a třetího ročníku gymnázia zúčastnili dlouho plánovaného a připravovaného vzdělávacího semináře v Terezíně, který jim měl přiblížit historii tohoto města v době druhé světové války. Vzhledem k tématu, ale i předvánočnímu období a velmi zimnímu počasí to byl pobyt náročný, nicméně dle ohlasů studentů přínosný a zajímavý.
Náš odjezd do Terezína v brzkém mrazivém (-15 stupňů) pondělním ránu se nesl ve znamení obav, zda se všem podaří vykopat auta ze sněhu a dorazit na nádraží v Bohumíně. Ale čest a sláva obětavým rodičům-řidičům! Kromě dvou přes víkend onemocnělých byli studenti dovezeni všichni a včas. I vlak se podařilo rozjet, takže jsme zanechali kameny spadlé ze srdce v Bohumíně a vyrazili směr Praha. Když se rozednělo, s překvapením jsme zjistili, že sněhu a mrazu směrem do Čech ubývá, že vlastně jedeme za teplem.
V Praze už na nás čekal objednaný autobus a bez větších komplikací jsme za hodinu a půl dojeli před bývalá Magdeburská kasárna, nyní Středisko setkávání Památníku Terezín, kde jsme byli ubytováni a kde se také odehrávala velká část našeho programu.
Po úvodní přednášce jsme se rozdělili do dvou skupin a absolvovali tříhodinovou prohlídku bývalého ghetta Terezín. Naše průvodkyně s námi prošly všechna místa spojená s děním v ghettu, např. společné ubytovny, kolumbárium, krematorium, hřbitov, malé mansardy, ukázaly nám bývalé velitelství, nemocnici a vyprávěly o osudech lidí nucených v ghettu pobývat. Prohlídku jsme zakončili v Muzeu ghetta. Večer jsme program dovršili promítáním filmu Poslední motýl, který uměleckou formou zobrazuje skutečnou událost – návštěvu delegace Červeného kříže v ghettu v červnu 1944 a snahu nacistů jí využít k propagandě a pro maskování skutečného nakládání s evropskými Židy.
Další den na studenty čekala řada úkolů – v dopoledních i odpoledních hodinách pracovali ve skupinách – druháci na aktivitě Školákem v protektorátu, ve které postupně odhalovali okolnosti zatčení a věznění 86 studentů roudnického gymnázia a průmyslovky v roce 1942. Třeťáci se pod vedením lektorky v rámci aktivity Efekt přihlížejícího zaměřili na to, jak mohli (či nemohli) pomoci židovským občanům ostatní obyvatelé Protektorátu.
Po obědě jsme měli unikátní příležitost besedovat s paní Evelinou Merovou, pamětnicí, která nám vyprávěla nejen o ghettu z pohledu dospívajícího děvčete, ale i o svých dalších neobvyklých životních osudech.
Odpoledne následovaly další úkoly, tentokrát v terénu. Jednotlivé skupiny vybavené notebooky a mapkami vyrazily na různá místa v Terezíně, jejich úkolem bylo vyhledat budovu označenou na mapce, vyfotit ji, porovnat její vzhled za války a dnes, zjistit její historii a vyhodnotit vyslechnuté vzpomínky jednotlivých pamětníků.
Ve večerních hodinách jsme nabitý den završili prohlídkou původního opevnění města a prošli několik kilometrů jeho vnitřními chodbami (a to i v absolutní tmě).
Poslední den našeho semináře jsme zamířili do Malé pevnosti, za druhé světové války věznice gestapa. Pochmurné počasí dotvářelo atmosféru místa, takže jsme se možná tím lépe mohli vžít do utrpení vězněných. Pohyb po pevnosti a celém městě komplikovala ledovka, takže to, že jsme bez úrazu dorazili zpět do Střediska setkávání, bylo velmi potěšující.
Zpáteční cesta přes hodinové zpoždění vlaku utekla jako voda, možná i proto, že v jednotlivých kupé bylo co probírat, případně se z náročného programu prospat či prozpívat.
Mgr. Jana Bláhová