Brzké ranní vstávání 24. 10. 2024 opět naznačovalo naši dlouhou cestu za historií. Tentokrát jsme mířili do Lidic, místa, které je spjato s obrovskou tragédií. Počasí nám přálo a lidickou alejí prosvítalo teplé podzimní sluníčko, které nás vítalo krátce po deváté hodině ranní.
Ubytovali jsme se a ihned začal náš náročný program. Po celou dobu se nám věnovala paní Mgr. Kristina Tělupilová, která děti svými odbornými znalostmi a velmi laskavým přístupem naprosto ohromila. Společně jsme se vydali na pietní území přes Růžový sad přátelství a míru. My na tyto okamžiky nikdy nezapomeneme. Až tady jsme si uvědomili, co je schopen člověk člověku udělat. U Památníku dětských obětí války se nejednomu z nás zaleskly oči, když jsme hleděli na sousoší 82 nevinných dětí. Na jejich počest jsme zapálili svíčky a přinesli mnoho plyšáků. V Památníku Lidice nás čekal film a prohlídka. Zvláště její poslední část působila velmi emotivně, protože dopisy lidických dětí, které psaly svým rodičům těsně před smrtí, četly opět děti. Věděla jsem, že tyto okamžiky nám nemůže nabídnout žádná učebnice dějepisu. A to nebylo všechno. Odpolední beseda s paní Kateřinou Hládkovou, vnučkou přeživšího dítěte, děti naprosto nadchla. Vyprávění bylo poutavé a navíc odpověděla na všechny položené dotazy.
Večerní hra v ulicích, poznávání osudů přeživších apod. děti naprosto dostala. Seznámily se s obyvateli Lidic, dokonce i paní starostkou. Poté nad velkými výkresy zapisovaly děti do myšlenkových map všechny získané informace.
Také páteční program byl od ranní prohlídky domku č. 116 přes workshop neskutečně zajímavý a přínosný. Po vskutku skvělém gurmánském zážitku ve zdejší restauraci jsme se sbalili a ubírali k domovu. Nedílnou součástí našich historických putování je i Ing. Bc. Katarína Bialońová, které s dětmi děkujeme za pohodovou atmosféru a za pomoc s organizací. Ve škole jsme pak napsali fiktivní dopisy Emílii a spolu s fotografiemi vytvořili vzpomínku na tuto akci.
Mgr. Pavlína Tobolová, třídní G4.A